Praha, 21. dubna (Exportér) - Jaké jsou další možnosti uplatnění českých firem ve světě? Odpověď hledal kulatý stůl Hospodářských novin a Prague Business Club. Diskuse se účastnili generální ředitel společnosti Škodaexport Jaroslav Hubáček, generální ředitel Třineckých železáren Jiří Cienciala, generální ředitel společnosti Alstom Zdeněk Černý, ředitel pro výrobu a ekonomiku Kovohutí Čelákovice Ivo Hain a marketing manager společnosti Kingspan Miroslav Adámek.

hn: Od vstupu Česka do Evropské unie uplynul takřka rok. Jak členství ovlivnilo podnikání vaší společnosti? Otevřelo nové exportní příležitosti?

Jaroslav Hubáček
Vstup do Evropské unie neznamenal pro naši společnost nějaký razantní nárůst obchodních příležitostí. My je hledáme v zemích třetího světa, v Asii a Africe a jižní Americe. Co jsem však vypozoroval při jednáních s obchodními partnery během posledního roku je o něco větší respekt vůči českým firmám a zboží. Marginálnější záležitostí je trochu složitější administrativa, co se týká účtování a vykazování daní i ta související se cly a s celními doklady.

Ivo Hain
Také pro nás samotný vstup do Evropské unie nebyl nějakým zlomem. Deset let předtím jsme vyváželi a přijali veškeré legislativní podmínky unie. Exportujeme hlavně do Německa, takže jsme přijali i veškeré požadavky našich odběratelů. Myslím si ale, že členství nám naopak trošku ujednotilo a zjednodušilo systém práce ve mzdě.

Jiří Cienciala
Už před rokem 2000 jsme byli stabilizovaní z hlediska struktury exportu, z hlediska destinací, z hlediska portfolia a z hlediska sortimentu. Měli jsme od počátku devadesátých let dost času seznámit se se západním trhem. Tři čtvrtiny našeho exportu směřovalo před vstupem do členských států unie, na ty nejvyspělejší a nejnáročnější trhy, především pak do Německa.

Miroslav Adámek
U nás je situace hodně podobná. Nezaznamenali jsme dramatický nárůst exportu, neboť jsme exportovali do zemí EU dlouho před připojením Česka k patnáctce. Nyní do unie směřuje sedmdesát procent našeho exportu. Zaznamenali jsme ale jiný prvek, a to důsledek harmonizace legislativy zemí přistupujících do unie. Tyto předpisy a normy začaly platit v nových členských zemích, proto jsme počítali s tím, že zde i díky této harmonizaci poroste poptávka. Investovali jsme tudíž v Maďarsku, kde jsme postavili podobnou výrobní kapacitu, jako je u nás.

Jiří Cienciala
Ještě bych připomenul jeden aspekt. Pokud hovoříme o legislativních změnách, obyčejně se akcentují normy obchodní a celní. Jsou tu ale ještě normy jakostní, tedy požadavky na kvalitu. Chci tím říci, že české firmy v 90. letech absolvovaly jakostní audity, zavádění ISO, nebo jiných ještě náročnějších certifikovaných systémů řízení jakosti, například pro automobilový průmysl. Díky tomu jsme nyní schopni nabízet kvalitní subdodávky automobilkám, působící dnes v Česku a v okolních zemích.

Zdeněk Černý
Alstom Power je vlastně čistě exportní firma. Pokud vyloučíme servisní zakázky, veškeré nové projekty a zakázky šly na export, převážná část do zemí Evropské unie. Jen za loňský rok se nám podařilo zvýšit export o 20 procent. Nemyslím si však, že nárůst byl způsoben vstupem do unie. Vedlo se nám i o rok dříve.
Samotné členství hodnotím jednoznačně kladně, stačí se podívat na celkovou obchodní bilanci. Hlavní zlepšení vidím v tom, že naši subdodavatelé, střední podniky, které dříve tolik neexportovaly, mají zájem dodávat lépe, kvalitněji a přes nás proniknout na další trhy. Usilují i o dobrou referenci, neboť je u nich patrný zájem o dlouhodobou spolupráci. Nechtějí jen udělat zakázku, skončit a rozejít se.
Souhlasím s tím, že důležitá je jednotná legislativa, ale například z hlediska daní je to problém. Nově přidružené země unie nemají tuto legislativu či výklady vyhlášek sjednocenou. Přestože platí stejné směrnice, je výklad v jednotlivých zemích různý, což přináší firmám jisté potíže.


hn: Z odpovědí vyplývá, že vaše firmy byly na vstup do EU připraveny. Můžete ale říci, kde vidíte další obchodní příležitosti a cestu k nim?

Jaroslav Hubáček
Vstup do unie se někdy glorifikuje a trošku přeceňuje. Souhlasím s tím, že to bylo správné, že jsme to potřebovali, že jsme se tím více méně zrovnoprávnili a znovu zařadili na západ. To není zanedbatelné ve vztahu ke třetím zemím, kam dodáváme, a ke společnostem, s nimiž spolupracujeme. Pro nás jsou typické trhy, jako je Čína, Indie, Bangladéš, Pákistán, Srí Lanka, Egypt, Turecko, Nigérie a Jižní Amerika. Bylo by však iluzorní se domnívat, že vstupem do unie nám v těchto teritoriích někdo z Bruselu začal otevírat dveře. Na nich jde o souboj firem, které jsou podporovány státy. Německý kancléř Schröder, který je v Číně nejméně jednou ročně, podporuje přece německé firmy. Všimněte si, kolikrát je v Číně někdo z vysokých českých politiků. Velice užitečná byla ovšem návštěva prezidenta Klause v dubnu loňského roku a neměla by po ní zůstávat dlouhá mezera.

Ivo Hain
Myslím, že vstup neotevřel dveře dalším příležitostem. V obchodu prostě rozhoduje vztah kvality a ceny, pak můžete kdykoliv kamkoliv. Je to i o prestiži, že patříme do rodiny západních států. Co vidím jako plus je, že například Rusko, které je pro nás velkým a neprozkoumaným trhem, se na Česko mohlo začít dívat jako na vstupní bránu na západoevropský trh.

Jiří Cienciala
Jako hutníci jsme vstupovali do EU ve zvláštním období, kdy se vedl boj s konkurencí ze Spojených států. Američtí hutníci měli a mají podporu státu. Také státy unie investovaly za posledních dvacet let sto miliard USD do svého hutnictví. Přesto se nám podařilo uhrát právě vůči USA řadu vítězství a exportně se tam prosadit. Dnes tu však jsou i jiné, diskriminované a rozvojové trhy jako je Irán, Sýrie, Irák. Čína, to je speciální kapitola, na níž se politicky negativně podepsali v minulosti někteří čeští politici.

Miroslav Adámek
Souhlasím s tím, že den vstupu do EU se zbytečně se glorifikuje. Přitom je to jen milník v nějakém procesu. Pochopitelně že i firmám, které dříve neexportovaly, se rozšířil trh a střetávají se s méně bariérami. Je logické, že trh je dnes větší. Nelze to však interpretovat tak, že nastala skoková změna a všichni začneme prodávat ven. Pro firmy, které exportovaly a byly na trzích přítomné, to nemělo zásadní dopad.
Postupem času se české firmy začnou prosazovat v Evropě daleko více díky tomu, že budou trh vnímat jako globální trh v rámci Evropy. Na druhou stranu budou vystupovat vůči partnerům vně EU jako člen velkého a relativně ekonomicky silného seskupení. Bude se stále více akcentovat to, že jde o výrobek, který vznikl v rámci Evropy. Nakonec i průmysl se začíná natolik prolínat, že identifikovat, ve které zemi bylo zboží vyrobeno, je stále těžší.

Zdeněk Černý
Dopady vstupu do unie se projevily na firmách podle oboru jejich podnikání a podle velikosti. Z hlediska velkých společností se až tolik nezměnilo, neboť směřovaly jak do unie, tak na třetí trhy. Věděly jak obchodovat a měly kontakty. Markantní zlepšení vidím v tom, že do byznysu se dravě pouští také střední a malé podniky. Tyto firmy hledají partnery a potřebují informace a pomoc.
Ve světe jsme skutečně bráni jako součást unie, a tedy lépe. Přesto obchodní partneři sledují, odkud jsme, koho zastupujeme a jak je oficiálně podporován obchod.
Podívejte se třeba na Francii, jak pečuje o Čínu nebo Indii. MPO a agentury, jako je CzechTrade a CzechInvest podporují obchod, ovšem Ministerstvo zahraničí pro podporu exportu až tolik nedělá. Opačný přístup zvolilo například Slovensko. To má v Číně lepší zvuk než Česko! Nemálo českých firem zakládá proto pobočku právě na Slovensku, aby mohly snadněji proniknout na Ukrajinu, do Běloruska, na Kubu a do dalších zemí. To není jen věcí vstupu do Evropské unie, ale je to i otázka podpory vlastních firem ze strany lokální vlády.

Jiří Cienciala
Máme stále mezery ve spolupráci, informovanosti a znalosti podmínek dokonce v bývalých zemích RVHP, které s námi vstoupily do unie. Teď konkrétně hovořím o rozhraní česko-polském, neboť jsem předsedou Česko-polské obchodní komory. Vznikla před šesti lety a skeptici říkali, proboha, co budete dělat.
Velké firmy, které exportovaly už předtím do Polska či Německa a vůbec po světě, měly svá obchodní oddělení a osobní kontakty. Pro menší firmy to je tabula rasa. Mají proto pořád co objevovat a hledat kontakty. A o kontakty a informační a obchodní servis je stále větší zájem.
Ještě bych vzpomenul otázku zastoupení, činnosti MZV a příslušných oddělení některých ambasád.
Psal se rok 1995 a v Portugalsku Česká republika pořádala oficiální prezentaci. Téměř celou akci však zorganizovaly tuzemské firmy, neboť oddělení tamní ambasády bylo bez lidí. Velvyslanec si stěžoval, že nemá s kým dělat. Utvořili jsme proto tým ze zástupců firem, k tomu jsme dostali člověka z české ambasády. To je příklad toho, že po sametové revoluci se udělaly chyby, zejména na poli obchodní a zahraniční politiky. Zlikvidovala se i řada dobrých kontaktů a lidí, kteří byznys pro Česko dělali a otevírali dveře. Naštěstí se relativně rychle vystřízlivělo a sjednává se postupně náprava. Těžko se ovšem dobývají ztracené pozice.

hn: Slyšeli jsme zde určité kritické výhrady vůči obchodní politice, především Ministerstva zahraničí. Jak by tedy podle vás měla vypadat podpora exportu ze strany vládních orgánů?

Zdeněk Černý
Nejlepší podpora exportu ze strany vlády by bylo vytvoření stabilního ekonomického a politického prostředí. Mám dojem, že řada vládních institucí začala dobře. Snaží se CzechTrade, CzechInvest i MPO, je patrná podpora středních podniků, pomoc při účasti na veletrzích i informační podpora. Teď bych však řekl, že se snaha trošku vytrácí a že v současné době export není to, na co kladou všichni důraz.
Máme tu tolik vnitrostátních problémů, že na podporu exportu nezbývá tolik času. Nemluvím jen o politice, ale i o legislativě, aby podniky stabilně fungovaly.
Víme, že negativní bilance zahraničního obchodu se vyrovnává přímými investicemi, takže jsme vlastně v přebytku, ale donekonečna se nedá jen něco rozprodávat.
Je třeba vytvořit podmínky pro to, aby sem investoři přicházeli a zůstali delší dobu. Takových příkladů je několik, například Škoda Auto a řada dalších. Jsou však i případy odlišné, kdy se vyplatí přijít na dva roky na daňové prázdniny a pak se posunout do vedlejší země. Takže s tím souvisí celá řada dalších věcí vytvářejících podmínky pro dlouhodobé podnikání, a to bych já považoval za nejdůležitější z hlediska podpory exportu.
Skutečně si myslím, že by se mělo pomáhat. Pro velkou firmu není tak důležité a těžké někam přijít a něco tam udělat. Alstom nepotřebuje využívat předexportní financování, ale je celá řada zemí, kde se využívají různé dotace. Z unie se dá využívat spousta dotací, jen je potřeba se naučit v tom lépe chodit. Je potřeba těch nabízených využít. Lepší informovanost a lobbování za zájmy českých firem by určitě pomohly.

Jaroslav Hubáček
Existuje materiál Proexportní politika české vlády, který byl zpracován na MPO v roce 2003 a je platný do roku 2006, ale byl už několikrát upravován. Materiál definuje roli státu v podpoře exportní politiky. Faktem je, že téměř polovina DPH je generována exportem, takže stát musí mít zájem, ať už je to vláda ČSSD nebo jakákoli jiná, na podpoře exportu. V dokumentu jsou definovány i určité nástroje podpory exportu, třeba v oblasti financování, pojišťování a úlohy zahraničních zastupitelství.
Z hlediska financování a pojišťování tady máme ČEB, EGAP, s nimi máme dobrou spolupráci. Nicméně mám výhrady k pravidlům jejich fungování. Nejsou to výhrady k jejich pracovníkům. Zákonodárství zůstalo asi pět až deset let pozadu a ČEB dnes není schopna poskytovat produkty za souměřitelných podmínek s produkty jiných komerčních bank. Udělali jsme si výběrové řízení na poskytnutí bid bondu a záruk na platby předem pro projekt v Indii a Turecku a oslovili jsme několik bank, včetně ČEB. Ale ČEB skončila na konci. A měla podmínky čtyřikrát horší než nejlepší banka, což byla Commerzbank.
Rozdíl jsou velké peníze. U projektů, o nichž mluvím, třeba elektrárna 3 x 210 MW do Indie, což je projekt s rozpočtem zhruba 500 miliónů dolarů, je záruka za platbu předem 10 procent, což je 50 miliónů dolarů. ČEB poskytuje 1,2 per anum, a konkurence 0,3, tak to je dost podstatný rozdíl.
Když je doba trvání projektu 3 - 4 roky, tak rozdíl je několik miliónů dolarů. ČEB musí být přece konkurenceschopná a nabízet nám lepší podmínky než ostatní komerční banky.
Druhá věc je, že jsme malá země s relativně malými firmami proti ostatním velkým zemím.
Obezřetnost je normální, protože ta rizika aspoň u kontraktů, které my děláme, jsou veliká. Ale EGAP by měl české podniky posuzovat rozumnějším způsobem v tom smyslu, aby se přihlédlo k tomu, že nemůžeme krýt rizika EGAP tak, jak by to udělal velký podnik.
Pokud se týká role zastupitelských úřadů, to záleží vždy na osobnosti a obsazení úřadu. Politika MPO a MZV je taková, že všichni mají určeno ve své pracovní náplni, že jsou ekonomičtí diplomaté. Splnění tohoto zadání je rozdílné případ od případu. Já vyzdvihuji třeba velvyslance Padělka v Argentině, který se nesmírně zasloužil o realizaci našeho posledního obchodního případu elektrárny. Po 25 letech je to další elektrárna v Argentině. Na druhou stranu vidím jako negativní příklad velvyslance v Nigérii, kterému se nelíbilo, že jsme chtěli pozvat našeho partnera na jednání do ČR, a svou činností nás vlastně diskriminuje. To jsou dva extrémy. Politicko-obchodní linie je tedy jasná, ale vykonávání rozdílné.
Myslím si také, že by se mělo přistupovat k podpoře exportu nikoliv plošně, nýbrž selektivně tam, kde jsou nejlepší šance. To souvisí i s návštěvami českých politiků v zahraničí. Kdy byl naposled český premiér v Číně nebo v Indii? V Indii byl Miloš Zeman v roce 2001. Přitom to jsou perspektivní země nejen z hlediska energetiky. Na zakázky v energetice je totiž navázáno spektrum dalších subdodávek z oborů kotlářství, elektrotechniky, vzduchotechniky a další. Dnes se v Indii staví 10 tisíc MW ročně, v Číně 15 tisíc MW a mně se zdá, že na to moc nereagujeme.

Ivo Hain
My většinou působíme jako subdodavatel větších firem, takže až tak zase nespolupracujeme s vládními orgány nebo s EGAP. S ním máme jednu zkušenost. Před dvěma třemi lety jsme na Kubu do elektráren dodávali trubky. EGAP v tendru zůstal někde na chvostu, takže nakonec jsme se domluvili se zahraniční firmou, která to jednak financovala, a jednak zajišťovala pojištění. Čili je to otázka fundovanosti lidí i politiky, kterou má EGAP představovat. Myslím, že pokud by tam byla nějaká fundovanost, tak bych nasadil konkurenční měřítka. A já myslím, že si tam dělají svoje a jsou ochotni pojišťovat obchody, které jsou stoprocentní s nulovým rizikem. To ostatní už je problém. Myslím, že firemní management je momentálně na vyšší úrovni než management státu jako takového.

Jaroslav Hubáček
Hovoříme o tom, že jsme členové Evropské unie. Berme to vážně, zcela určitě EU bylo vytvořeno jako protiváha Ameriky a Japonska. Ale vloni se naše vláda nechovala jako člen EU, i když to bylo měsíc dva před vstupem, ale chovala se jako stát, který je poslušný zájmů Ameriky. Mluvím o zrušení odchodu pasívních radarů do Číny. Díky tomu byl dán k ledu i projekt rozšíření elektrárny Šen Tou o dalších
2 x 500 MW. To už není obchod jen pro nás, ale i pro mnoho dalších českých firem. Přitom bychom měli využít, že jsme součástí EU, která se nemusí podrobovat tlaku Ameriky či někoho jiného.

Jiří Cienciala
Evropská unie jedná o dovozních kvótách, například hutního materiálu s takovými giganty jako je Rusko a Ukrajina, které mají obrovský výrobní potenciál. Česko by se však nemělo bát zabojovat v rámci unie o specifikaci dovozních kvót z hlediska destinací importů do EU.

Miroslav Adámek
Mám pocit, že naše politická reprezentace, do toho spadají i zastupitelské úřady v různých zemích, se chová, jako kdyby někdy nevěděla, co má dělat. V řadě situací je bezradná, občas vymyslí nějakou kampaňovitou akci a nesoustředí se přesně na místa, kde jsou příležitosti. Chybí tomu rozumný systém, koncentrace na to, kde to má smysl.

Jiří Cienciala
Vstupem do EU jakoby skončila kampaň a ochabla iniciativa. Teď už jsme členy EU, tak se starejte, už je všechno vyřešené. Ovšem teprve teď začíná práce státu, protože Brusel nám nic nevyřeší. Pořád tam existují lobby, pořád tam existují skupiny a členské státy bojují za své firmy, protože ty je živí.

Ivo Hain
Já jsem přesvědčen, že česká legislativa si nerozumí ještě pořád s legislativou EU. A to je dost problém. Možná snaha je, ale není um a možná ani vůle, aby se vyrovnaly zákony, normy, vyhlášky tomu, co produkuje EU. Ta různokolejnost je tak strašidelná, že třeba my na to narážíme ve všech možných odvětvích, od základních vstupních odhadů, kdy existuje nějaká evropská norma, česká vyhláška to posílá úplně někam jinam, je papežštější, nikdo neví proč, jen že nějaký úředník tam něco napsal. Tady neexistuje propojení na legislativu EU. Chybí tomu koncept, aby to šlo nějakým systémem rychle.

Jaroslav Hubáček
Perspektivy a šance vidím jen ve svém úsilí a v úsilí společnosti, protože je to o tom, člověče pomož si a pánbůh ti pomůže. Takže nespoléhám se na někoho. To je trošku nadnesené, ale myslím, že zcela určitě jsou možnosti, jak členství v EU maximálně využít. Myslím, že jsou obrovské rezervy a jsou dané tím, že my podceňujeme to, co já vnímám jako zdravý lobbismus.
Nejsem přesvědčen, že máme v Bruselu lidi, kteří dělají to, co já chápu jako zdravý lobbismus z hlediska podpory českých zájmů. Zcela určitě existují možnosti, abychom se nejen legislativně sladili, ale hlavně abychom byli schopni využívat členství v EU při čerpání různých unijních fondů.
Pokud by český stát měl podporovat export, tak by měl co nejvíce využít prostředí v Bruselu. Nesouhlasím s těmi, kteří říkají, že volný trh vše vyřeší. To jsou naivní představy a důkazem toho je, že největší státy unie, jako je Německo, Francie, Británie se chovají přesně opačně, prostě vláda poskytuje všemožnou podporu podnikatelům.

Ivo Hain
Věřím českým rukám a mozkům a tvrdím, že jsou nejlepší na světě. A pak věřím tomu, že jednou se nám podaří do EU dostat lidi, kteří budou za stát skutečně lobbovat. Pak si přeji, aby konečně dolar trochu zpevnil, to je problém. Samozřejmě budu doufat, že se nám podaří dostat se do Ruska, protože tam vidím pro nás obrovský trh.

Jiří Cienciala
My jako výrobce vstupů do strojírenství a finální produkce se opravdu musíme dívat tam, kde zdroje jsou. A ty pro nás, pro hutníky, jsou nejblíž na Ukrajině, kde je ruda a uhlí máme pod zadkem ve Slezské pánvi. To je nejlepší uhlí pro hutnictví v Evropě. A teď se o něj bude svádět existenční boj.

Miroslav Adámek
Bylo zde zmíněno, že je potřeba maximálně využívat skutečnosti, že jsme součástí Evropské unie. Využívají toho ostatní země, nezřídka na náš úkor. Je to otázka kádrů, které v Bruselu působí, je to o politické reprezentaci, o úrovni lidí na obchodních zastoupeních, o aktivní činnosti a nejen o proklamacích a generování dokumentů.
Na druhou stranu je potřeba využít našeho členství v evropském ekonomickém seskupení k prosazení se na třetích trzích. Obrovský potenciál je v Rusku. V Číně, o níž se mluví denně, z naší politické reprezentace zřejmě nikdo nenašel nic atraktivního, protože tam na rozdíl od jiných zemí nejezdí nikdo pravidelně.

Jiří Cienciala
Neumíme v EU prodat například naše vazby na Rusko a Ukrajinu a další země a nabídnout se jim jako spojky. Uvedu příklad, v průběhu finalizace nabídky VS mi volala naše finanční ředitelka, přijď k nám rozhodnout. Na úvod jsem se anglicky zeptal Ukrajinců, pamatujete si všichni z historie, jak Polsko kdysi sahalo od moře k moři. A oni, že pamatují. A já říkám, tak budeme mluvit polsky když nám dojdou anglická a ruská slova. Celá ukrajinská delegace mluvila dobře polsky a tak padly veškeré bariéry. To je to naše know-how, které můžeme zprostředkovat a prodat
Už v roce 1991 jsem zakládal s Němci první joint venture. Ti chtěli do Ruska a na Ukrajinu. Strávili tam několik let a jejich hrdost a nedůvěra k nám jim nedovolila říci, vy jste Slované, zaveďte nás tam. Vrátili se zpět a obchody tam neudělali. Vývoj politické situace v minulém období nám neumožnil rychle kapitalizovat naše dřívější morální, materiální, finanční investice Sami si vytváříme zábrany, zejména morální. A tady je prostor pro naše politiky. Ti musí dát jasný signál a vytvořit potřebné hlavně politické předpoklady.

Zdeněk Černý
Orientujeme se na export, především na západní Evropu, většinou na Švédsko, Německo a Rakousko. V těchto zemích se nám daří prodávat přidanou hodnotu, know-how a um našich techniků. Jako důsledek vstupu do EU vidím možnosti v zemích, kde jsou větší požadavky na emise a větší možnosti investic do rozvinutějších technologií. To je pro nás výhodné a věřím tomu, že tam uplatníme více našich zařízení.
Je pro nás důležité se do budoucna udržet v západní Evropě, ale chtěli bychom i do východní Evropy a vrátit se zpět na Střední východ a sever Afriky. Myslím, že předpokladem úspěchu je tým lidí, znalý a komerčně připravený, jazykově vybavený, který je schopen jezdit po světě. Byznysu se naučí jedině tím, že se dostanou do určité situace. Musí se učit rozvíjet kontakty, získávat kontrakty a ty pak úspěšně realizovat. Pokud nám k tomu politika vlády pomůže, tak budeme rádi. To není jen o podnicích, ale i o prostředí. Být druhý ve výběrovém řízení je největší prohra, protože jsme investovali nejvíc peněz a nejvíc úsilí do toho, abychom kontrakt nezískali. A v tom rozhoduje strašně málo, třeba i politická podpora a podnikatelské prostředí.

Jiří Cienciala
Byl u toho, když se projednával protokol č. 2 o vstupu do EU v otázce hutnictví. Vím, jak to probíhalo ve státech EU i sousedním Polsku. Našeho premiéra Špidlu jsem přesvědčil ve Španělském sále po tom, co se prodala Nová huť za zlomek toho, za co se prodají VS. Já mu říkám, pane premiére, proboha, hlavu vzhůru, tam v EU se investují miliardy, nikoho se neptají, vlády pomáhají a my se bojíme zrealizovat transakce, které EU už dávno dovolila. Tady chybí odvaha i kus zdravého vlastenectví. Podlehli jsme psychóze, že jen zahraniční kapitál a zahraniční manažerské know-how i oblasti obchodní politiky je ta jediná a jedinečná cest pro Česko. Dnes výsledky řady českých firem vyvedla z omylů tyto pochybovače a pesimisty.