Chcete-li se cítit v Německu jako král, jeďte tam něco koupit. Pokud se tam chcete cítit jako naprostý žebrák, tak tam zkuste něco prodat. To podle některých českých obchodníků souvisí s naší špatnou technologickou úrovní, nespolehlivostí, s tím, jak neumíme držet slovo.

 

Znalost jazyka je padesátiprocentní úspěch. Jakmile totiž zahraniční obchodník zjistí, že se může domlouvat jen prostřednictvím tlumočníků, jen těžko to vzájemné spolupráci pomůže. Právě naopak. Takové zkušenosti má s německými partnery tachovský výrobce dveří z masívu a dalších dřevěných výrobků Rudolf Tomšů.

A ví, o čem mluví. Je to jedenáct let, kdy začali ve dvou podnikat doma v garáži. Dnes dává jeho firma s dvacetimiliónovým obratem práci čtyřiceti lidem a patří mu dva rozsáhlé objekty na okraji Tachova. Většina zákazníků jsou sice Češi, ale neustále přibývají zájemci i ze sousedního Bavorska, vzdáleného vlastně pár kilometrů.

"Neumíte-li německy či anglicky, jste bez šance. Konkurence je tam nepředstavitelně obrovská", říká Tomšů. Je to jasné – na německém trhu může obstát jen ten, kdo dodá levněji lepší kvalitu než místní konkurence. "Kvalita je pro Němce absolutní zákon. Oni například do detailu sledují barevné rozdíly našich dodaných stříkaných rámečků. Ty barevné rozdíly jsou takové, že je rozezná jen počítač. Ani ten jejich šéf, ani já to nerozeznáme", upozorňuje na záludnosti byznysu.

 

A v situaci ostré konkurence nejde jen o to se dorozumět, nýbrž se poznat a porozumět si. Jakýkoliv kontakt musí proto začínat tím, že se dotyčný přijede k výrobci podívat. "Musí to tady vidět. Jinak je to beznadějné. Protože názor na nás je až neuvěřitelně negativní. Těch oprávněných špatných zkušeností mají s námi Němci opravdu hodně. A těžko je přesvědčovat o opaku pouze slovy. Ale jakmile přijedou a zjistí, že ve firmě je pořádek a všichni pracují, začnou o nabídce uvažovat. To jsem absolvoval mnohokrát", podotýká tento bývalý novinář, který často v Německu přednáší a je zván do diskusních pořadů v bavorské televizi.

Není žádné tajemství, že v Německu přežívá řada firem jen díky tomu, že má u nás "prodloužený pracovní stůl".

"Ale zaplaťpánbůh za to", říká Tomšů. "To alespoň dává našim lidem práci a nebýt toho, tak už tady máme dvacet procent nezaměstnaných. Díky přítomnosti na českém trhu, kde si Němci nechávají vyrábět a nakupují relativně levně, mohou dělat tzv. Mischkalkulation. Tedy smíchanou kalkulaci z jejich a naší ceny a ta výsledná je ještě konkurenceschopná na jejich

trhu."

Z toho podle Rudolfa Tomšů plyne – jakmile u nás vzrostou minimální mzda a další odvody, Němcům se už tady nevyplatí vyrábět a půjdou jinam. Dále na východ. "Proto je u nás snaha o zvyšování minimální mzdy krátkozraká. To jen připraví obrovské množství lidí o práci. Stejnou zkušenost udělali Němci."

Potvrzují to i mnozí jeho známí němečtí podnikatelé. "Mají problém v tom, že v Německu je daleko větší socialismus než u nás. Tam prakticky není možné propustit člověka. A to si naši odboráři myslí, že lidem poslouží větší ochranou pracovních míst. Ale jakmile nemůžu propustit člověka, tak si velmi rozmyslím, jestli ho vůbec přijmu.V Německu je to ještě horší."

 

Stačí připomenout křiklavý případ podnikatele ze sousedního Bärnau. Dvanáct let se snažil propustit člověka, který v podniku prakticky nic nedělal. Třikrát se s ním soudil, třikrát to prohrál. Musel zaplatit jemu náhradu a soudní výlohy. Tato ochrana znamená, že v Německu je dnes nejvyšší nezaměstnanost z celé unie. Odboráři si tam vybojovali věci, které jsou neudržitelné.

Při různých přednáškách či diskusích v bavorské televizi musí Tomšů často reagovat na obavy Němců z příchodu pracovních sil v souvislosti s otevřením hranic. "Mají přímo panický strach, že je od nás po vstupu do unie zaplaví desetitisíce kvalifikovaných pracovních sil a za dumpingové mzdy tam budou pracovat. Já jim ale říkám, že to je naprostý nesmysl. Budou to tam zkoušet jen lidé, kteří nemají kvalifikaci, protože ti, co ji mají, buď mají už vlastní firmy, nebo pracují tady v německých firmách za vysoké mzdy a pendlovat do Německa nepotřebují. A ti naši, co kvalifikaci nemají a neumí jazyk, se v Německu nechytí, protože tam podobných lidí mají dost."

Pro vzájemný obchod ale už není hranice dávno žádnou překážkou."Je třeba se podívat pravdě do očí – česká firma, které chybí renomé a  skvělá pověst, to má velice těžké. Můžete mít stejně kvalitní lidi, stejný materiál a neprodáte nic. Stačí často už jenom to, že jste z Čech a už vás to diskvalifikuje. Zkrátka je to situace, které by se dost našich firem v souvislosti s rozšířením unie mohlo oprávněně bát", varuje Tomšů.

"Budeme přijati do slušné společnosti, a ta nás bude nutit se slušně chovat. Všechno – i v té podnikatelské oblasti – je o slušnosti. Slušnosti držet slovo, slušnosti včas platit, schopnosti jasně rozhodnout. Všechny stávající a nastávající problémy vycházejí podle mne z ohromné nadprodukce v celé Evropské unii. Nikdo se o naše zboží nebude prát. Šanci má pouze kvalitní výrobek s vysokým podílem ruční práce", uzavírá své zkušenosti Rudolf Tomšů.