Čeští podnikatelé, kteří obchodují v Německu, se nemusejí obávat žádných velkých právních změn v souvislosti se vstupem do unie. Nic jako jednotné evropské obchodní právo neexistuje, po 1. květnu bude stále platit český obchodní zákoník, stejně tak jako německé obchodní právo i příslušná pravidla mezinárodního obchodu.

Současně je ale zřejmé, že zejména díky směrnicím Evropské unie, které musí být aplikovány do národního práva, se postupně sbližuje řešení některých problémů při podnikání. Například ustanovení o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích. Ve vztahu

obchodního práva německého a českého je to navíc tak, že již nyní jsou si tyto úpravy velmi podobné.

Český exportér, pokud až dosud dbal na kvalitu právního zajištění svých obchodů, nemusí proto po vstupu země do unie hledat žádné nové normy, vše zůstane v zásadě stejné. Jinak tomu bude z hlediska procesního, tedy v případech řešení možných sporů českých podnikatelů s podnikateli německými.

Zde sehrají roli dva významné druhy evropských právních dokumentů. Budou to rozsudky příslušných evropských soudů v obchodních záležitostech, které se sice nestanou pramenem práva, ale budou mít značný vliv na posuzování následujících obdobných sporů.

Zejména jsou to Nařízení Rady ES, která vstoupí 1. 5. 2004 v platnost i v Česku. Tímto dnem by se také měl na webové stránce http://europa.eu.int/eur-lex/en/oj/ objevit symbol pro češtinu a následné dokumenty by zde již měly být k dispozici i v českém jazyce.

Konkrétní změnu přinese nařízení Rady ES č. 44/2001 o působnosti, uznávání a výkonu rozsudků v občanských a obchodních záležitostech. Z něho vyplývá, že soudy v členských zemích EU si budou muset navzájem uznávat a vykonávat své rozsudky.

Nyní sice existuje prohlášení Ministerstva spravedlnosti ČR ze srpna 2001 o vzájemnosti při uznávání a výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních ze strany Spolkové republiky Německo, ale jeho praktický význam je minimální.

Uvedený dokument obsahuje řadu detailních vymezení. Ve snaze vyhnout se komplikacím a nejasnostem při uznávání a výkonu soudních rozhodnutí cizího státu bylo stanoveno pravidlo, že ve většině obchodních případů bude moci být žaloba podávána pouze u soudu příslušného podle sídla žalovaného. Výjimkou budou například spory o nemovitosti, platnosti patentů či zápisy v registrech atd., kde bude třeba žalovat ve státě, kde se nemovitost nachází či příslušné registry ji vedou.

Platí ale také, že smluvní strany si pro řešení sporů mohou vybrat buď rozhodčí řízení, nebo smluvně určit jiný příslušný soud.

Předpokládám, že české exportéry v této souvislosti zajímají zejména ty případy, kdy své závazky nebude plnit německý partner, kdy bude třeba žalovat podnikatele německého, většinou jako dlužníka. Nejen v tomto případě je dobré znát svá práva a možnosti.

1. Kde žalovat – bez stanoviska nechám možnost řešit spory v rámci rozhodčích řízení. Náklady takového řešení někdy mohou být o hodně vyšší než u soudů v SRN. Za spíše nevýhodné považuji řešit spory u soudů českých.

Ve sporech o peníze bývá rozhodujícím faktorem čas. Obávám se, že od podání žaloby na německého dlužníka u českého soudu a zahájení výkonu rozhodnutí v Německu ho uplyne až příliš mnoho. I ve Spolkové republice je však rychlost fungování soudů různá. V jižních zemích reaguje soud na žalobu zhruba do tří týdnů, v zemích bývalého NDR to může být i několik měsíců.

2. Budete-li žalovat v SRN – případů českých žalob jsem u německých soudů řešil již desítky, takže mohu nabídnout zcela konkrétní doporučení:

– vždy počítejte s možností, že se skutečně budete muset soudit – i ti nejserióznější němečtí

podnikatelé se mohou dostat do situace, že nebudou schopni plnit své závazky;

– vyvážíte-li zboží, využívejte tzv. vídeňskou úmluvu – u vás vyšla pod č. 160/1991 Sb. Stejně pro vás platí, pokud ji nevyloučíte, posiluje postavení dodavatele a německé soudy jsou zvyklé podle ní spory řešit;

– musíte být důkazně silní – v obchodních sporech nejde o pravdu či spravedlnost, ale o to, co dokážete. Německé soudy jednají přísně formálně, takže musíte být schopni nejen přesně identifikovat svého dlužníka, ale také dokázat, že zcela konkrétní částku dluží, že si příslušný výrobek či službu skutečně objednal, že jste mu je dodali atd.;

– využívejte alespoň konzultace s právníky znalými německého práva – to nemusí být nutně pouze právníci němečtí, časem totiž budou i čeští advokáti mít možnost zastupovat vaše zájmy u německých soudů, složí-li příslušnou zkoušku způsobilosti. Konzultujte nejen když je problém, ale již na počátku obchodního případu.

 

Autor je právním zástupcem, působí ve Stuttgartu

(Další informace lze najít na adrese www.drmpc.cz)