Kdo vejde, nedokáže odolat. Jen těžko se příchozí vzepře podbízivě se tvářícím stovkám kalorií v podobě zákusků a zmrzliny. Jen málokdo tuší, že "Ice cream cafe" pod vývěsním štítem Fructus, kam může ke stolkům usednout kolem třiceti hostů, patří ve švédském Göteborgu Čechům. Blanka a Rudolf Hlinkovi, žijící už pěknou řádku let v této severské části světa, měli zkušenosti už z Prahy. Díky nim se dokázali v zasněžené krajině prosadit, třeba právě báječnou zmrzlinou. Nyní se svým prosperujícím "sladkým" byznysem patří mezi úspěšné podnikatele. "Máme stále co dělat, kalendář mám napěchovaný schůzkami," souhlasí Blanka Hlinková.
Na svou vlast však oba nezapomněli. "Při každé vhodné příležitosti propagují Česko," říká spokojeně göteborský konzul Antonín Petr. "Když se zde třeba prezentují kraje a české firmy a vystupují zde se svými výrobky, neváhají propagační akci sponzorovat," dodává.
Hlinkovi samozřejmě nejsou jediní, kteří se v největší skandinávské zemi dokázali uplatnit. Když místní obyvatel zasedne u štědrého švédského stolu (smörgasbord), pak si zajisté pochutná na nakládané zelenině, studených omáčkách nebo kečupu značky Felix. Moc se ovšem neví, že Herbert Felix pocházel z Československa, v roce 1939 emigroval a o pět let později se zúčastnil operace v Normandii. Ve Švédsku pak založil impérium, které nyní ovládá rozhodující segment tamního potravinářského sektoru. Herbert Felix, který zemřel v roce 1973, po sobě zanechal prosperující firmu, sahající do dalších deseti zemí, včetně tuzemska.
Jistě překvapivé je, že v čele švédského Přistěhovaleckého úřadu působí žena, která je původem Češka. Personální změně na tomto postu se v létě švédský tisk věnoval velmi pozorně, neboť je to vůbec poprvé, co úřad neřídí rodilý Švéd, nýbrž sympatická, černovlasá Janna Valik, která se na sever dostala jako dítě. Patří k těm, kteří do Švédska přišli v emigračních vlnách po roce 1948.
Celkově se podle Švédského statistického úřadu usadilo v zemi téměř sedm a půl tisíce Čechů. Značná část z nich se dokázala prosadit jako podnikatelé nebo ve státní správě. "Češi patří k národnostem, které ve Švédsku nejvíc uspěly. Jsou to většinou intelektuálové," vysvětluje velvyslankyně České republiky ve Stockholmu Marie Chatardová.

Ve Skandinávii nežijí jen starší generace Čechů. V devadesátých letech se na severu objevili také novousedlíci, i když jich je o poznání méně. "Vedu už dva roky firmu, která nabízí ekonomické vzdělávání. Přitom působím ve stockholmském Centru pro finanční analýzu a oceňování akcií," vypráví Kateřina Hellström, která se na sever odstěhovala před čtrnácti lety. Cizinec se ale podle ní prosazuje v byznysu dost těžce: "Aby měl člověk nějakou šanci, musí být lepší než Švédové," odhaluje recept na úspěch a dodává, že každý příchozí musí počítat se severských charakterem, tedy odměřeností vůči cizincům.
"Jsou vůči cizincům skutečně dost podezíraví - v takových chvílích jako by se sebou byli spokojeni až příliš. Zvlášť vidět je to na pracovním trhu, kde imigranti těžce hledají uplatnění. Naštěstí je řada těch, kteří lidi nehodnotí podle barvy kůže nebo osobních dokladů, ale ve smyslu lidských hodnot a nadstátních kritérií," dělí se o vlastní zkušenost Tomáš Sniegoň, který jako vysokoškolský učitel přednáší historii a v zemi působí jako dlouholetý dopisovatel agentury ČTK.
Určitá odměřenost Švédů by se však neměla chápat jako netolerance. Tamní společnost je naopak velmi tolerantní. "Prakticky v každé třídě najdete alespoň jedno dítě černé nebo žluté barvy kůže. Jde hlavně o přistěhovalce z Asie a Afriky. Tolerantnost vůči imigrantům je tu skutečně maximální, i když i ve Švédsku existují extremistické skupiny, které se chovají rasisticky," tvrdí překladatel Zbyněk Černík.
Výše zmíněná odměřenost poněkud znesnadňuje úsilí "zapadnout" mezi místní. Třeba i proto, že Češi byli ještě donedávna vnímáni jako součást jakési směsice cizích národů z východu. "Poprvé jsem byl ve Švédsku v roce 1976 a lidé, s nimiž jsem tenkrát mluvil, si nás tradičně pletli s Jugoslávci. Dokonce i vzdělanci a zcestovalí lidé. Dnes si nás už nepomýlí. Netroufám si tvrdit, že každý je schopen na mapě ukázat, kde naše zemička leží, ale určitě vědí, že nejsme někdo jiný," říká Michael Stanovský, šéfredaktor časopisu Severské listy, jenž vydávají příznivci Skandinávie z Česko-severské společnosti. Svá slova dokládá zkušenostmi z nedávné výpravy na sever: "Dost mě překvapilo, že zhruba polovička Švédů, se kterými jsem mluvil, u nás buď už byla, nebo se do Česka chystá. Švédy zase překvapuje, že naše životní úroveň je srovnatelná s Evropou. Ještě před dvaceti lety si většinou mysleli, že je u nás hůř než v rozvojové Africe".
Švédové nejen že si Čechy už nepletou, dokonce na ně pohlížejí docela přívětivě. Je otázkou, zda to není tím, že se Češi dokázali vcelku dobře asimilovat. Kdo se přizpůsobí, toho seveřané přijímají. Na ostatní se dívají trochu svrchu. Přizpůsobili se například Finové, kterých je ve Švédsku snad více než Švédů ve Finsku.
"Problémy jsou s početným arabským a cejlonským etnikem, které obývá rozsáhlá předměstí především na jihu Stockholmu. Bydlí na svém sídlišti, nakupují ve svých obchodech, pracují v nějaké fabrice poblíž domova, nestýkají se s žádnými pravými Švédy - vlastně ani v zaměstnání. Mnohdy ani švédsky neumějí mluvit," prohlašuje Michael Stanovský. Prostě hledali někde politický nebo ekonomický azyl - a Švédsko jim ho nabídlo...
Ostatně otevřenost Švédska vůči imigraci a pomoc Švédů některým uprchlíkům během druhé světové války a po ní je známá věc. Méně se už ví, že koncem čtyřicátých let se pozdější premiér Olof Palme oženil s mladou Češkou. Nešlo o společné plány na celý život, nýbrž o možnost emigrace pro dívku. Krátce poté, co se mladá paní ocitla v severských zeměpisných šířkách, skončilo vše podle domluvy - rozvodem. Dlužno dodat, že to rozhodně nebyl ojedinělý případ.
Zatímco tehdy byli Švédové imigraci nakloněni, nad potenciální hrozbou přistěhovalců z chudších členských zemí unie příliš nadšení neprojevovali. Obavy ze sociální turistiky dokonce vyvolaly bezprostředně před 1. květnem letošního roku bouřlivou debatu o zavedení restrikcí pro nové Evropany. Tuto populistickou myšlenku iniciovali sociální demokraté v čele s premiérem Göranem Perssonem, zatímco opozice kritizovala vládu za to, že se podbízí xenofobním silám.
Zkušenosti z prvního půlroku existence rozšířené EU nakonec ukázaly, že obavy z masového exodu na sever se nenaplnily. Za prvních pět měsíců se podle statistik přihlásilo o práci jen o něco více než dva tisíce osob, z nichž přes polovinu tvoří Poláci. Češi nepřišli téměř žádní.
"Hlavně v jižní části Švédska je vidět spoustu Poláků. Přijíždějí převážně jen za prací, rodiny mají většinou doma a pravidelně se k nim vracejí. Trajekty mezi Švédskem a Polskem jsou jich plné, jak pendlují sem a tam," říká Tomáš Sniegoň, žijící nyní v Malmö.

Obrovský příliv imigrantů se sice nekonal, švédský pracovní trh přesto špatně dýchá. Ekonomika není schopna dostatečně dynamicky odpovědět na tlak globalizace - daňové zatížení i náklady na pracovní sílu jsou natolik vysoké, že moc nepřitahují zahraniční kapitál.
Botu hospodářství tlačí i značná závislost na několika velkých podnicích, jako například Ericsson, Volvo či Saab. A tak když vlastník Saabu General Motors zvažuje uzavření továrny v zapadošvédském Trollhättanu, stovky pracovníků zažívají bezesné noci v hrůze z propouštění. To by mělo pro tamní oblast katastrofální důsledky. I proto se švédská vláda rozhodla firmě, která již dlouho zápasí s rentabilitou, pomoci.
Politici ale jen těžko dokážou přesvědčit mocné firmy, aby zůstaly a nestěhovaly části výroby do levnějších destinací. Přitom přesun do zahraničí je jeden z důvodů, proč se nedaří snižovat nezaměstnanost, která se v posledních letech pohybuje mezi čtyřmi až takřka šesti procenty.
Pokud její míru porovnáme s Českem, nemluvě o Německu, vychází nám skvělý údaj. "V úvahu se ale musí vzít také to, že řada lidí je na finančně dotovaných studiích a rekvalifikačních kursech," upozorňuje Kateřina Hellström.
Nezaměstnanost má nyní poněkud jiný charakter než dříve, stále přibývá dlouhodobě nezaměstnaných, a to zejména mezi mladými lidmi bez dostatečného vzdělání a praxe.
Značně se také liší situace mezi jihem a severem, kde je výrazný nedostatek pracovních příležitostí. "Vláda se sice snaží o přerozdělování financí do těchto méně obydlených částí země, zatím ale nijak úspěšně," dodává Kateřina Hellström.
Jih je zemědělský a hlavně průmyslový, na sever od Stockholmu už moc možností pracovat není. Venkov je zoufale pustý. Není zanedbaný, lidé žijí na slušné úrovni, mají vše potřebné k životu. Vzdálenosti jsou však obrovské, na nákupy se mnohdy jezdí jednou za týden desítky kilometrů.
Osamělé usedlosti v severní polovině země mají za sousedy hlavně medvědy, losy a lišky. A Laponsko? Pár městeček - "hlavní laponské" město Jokkmokk či průmyslová Kiruna jsou opravdu jen městečka - jinak jsou kolem nekonečné lesy, tajga a tundra na nepříliš vysokých kopcích. Sámové (Laponci) v létě stále ještě kočují za soby a stěhují se do vesnic hluboko v tundře či do hor za rybami.
Prakticky s posledním školním dnem se města zčásti vylidní a obyvatelé vyrážejí do letních vesnic. "Letos v srpnu jsme jednu opuštěnou sámskou letní vesnici navštívili. Ještě tam byla paní s dcerou, asi hodinu jsme si povídali. Z návštěvy jsem nepochopil, co tam celé léto dělají. Ona stále hovořila o dcerce a jejích prázdninách. Manžel byl členem rybářského družstva a lovil ryby na řece. Přes tu naprostou opuštěnost se nedá říct, že by v horách byli odříznuti od civilizace. Družstvu třikrát týdně vozí vrtulníkem zásoby, noviny a poštu, rádio a televizi mají ze satelitu," vzpomíná Michael Stanovský.
Možností pracovat na severu vskutku není mnoho. Stockholmskému kabinetu proto nezbývá, než povzbuzovat pracovní příležitosti bez ohledu na zatížení rozpočtu. A také experimentovat.

Antero Lepistö z obce Västeras ve střední části země byl čtyři roky nezaměstnaný. Tento šedesátiletý bývalý nákupčí v IT branži se už vzdal naděje, že najde novou práci. Pak přišel blesk z čistého nebe: Jedna zaměstnankyně na pracovním úřadu ve Västerasu se rozhodla odejít na roční dovolenou (tzv. sabbatical) a Lepistö mohl převzít její práci. Stalo se tak díky experimentu švédské vlády ve dvanácti obcích, který běží od 1. ledna 2002 a k 1. lednu příštího roku má platit pro celou zemi.
V podstatě jde o to, že každý zaměstnanec může své pracovní místo na tři až dvanáct měsíců opustit a od státu dostane 85 procent svého platu, nejvýše (v přepočtu) tisíc eur měsíčně. Vedlejší přivýdělky jsou zakázány, vlastní podnikatelská činnost a založení podniku je naopak žádoucí.
Švédský Institut pro hodnocení pracovní politiky (IFAU) uvádí, že během uplynulých tří let využilo nabídku na sabbatical čtyři tisíce osob. Na jejich místa přišli z valné části dlouhodobě nezaměstnaní, ze tří čtvrtin ženy.
"Osmdesát sedm procent zaměstnavatelů je s tímto opatřením spokojeno," sděluje IFAU. Je totiž na rozhodnutí podniku, zda si nového pracovníka po uplynutí lhůty ponechá, či nikoliv. V současné době dosahuje v zemi s devíti milióny obyvatel počet nezaměstnaných 278 tisíc a očekává se, že sabbaticalu využije ročně kolem dvanácti tisíc lidí. Z toho valná část by měly být ženy, jichž ve Švédsku pracuje dvaasedmdesát procent.
Taková míra zaměstnanosti žen je v Evropě jednou z nejvyšších. Pro srovnání, ve starých členských zemích EU je průměr padesát šest procent. Odborníci však varují před glorifikací úrovně zaměstnanosti, která se někdy vysvětluje politikou zrovnoprávnění mužů a žen. Například Gunnar Hedén, expert Statistického centrálního úřadu ve Stockholmu upozorňuje: "Problém je v tom, že platy jsou ve Švédsku značně nižší než například v Německu. Dříve bylo možné žít ve Švédsku z jednoho platu, nyní to nejde." Tím vlastně potvrzuje názor některých odborníků, že vysoká zaměstnanost švédských žen je dána hlavně ekonomickou nutností.

I tak jsou rovnoprávnost a emancipace žen jedním ze základních principů švédské společnosti. V Česku dosud tolerovanému sexismu se v ní vůbec nedaří. Když například jedna společnost prodávající oblečení propagovala své zboží sexistickými inzeráty, některé ženy začaly firmu bojkotovat.
Politika rovnoprávnosti je v zemi tak zakořeněná, že je podle překladatele švédštiny Zbyňka Černíka dovedena někdy až ad absurdum. Například politička Gudrun Schymanová, bývalá vůdkyně exkomunistické Levicové strany, požadovala zavedení nové daně, kterou by povinně platili všichni švédští muži. Svůj postoj zdůvodnila tím, že muži se častěji dopouštějí násilí na ženách než ženy na mužích a ženská zranění přijdou stát na velké peníze.
"Setkal jsem se i s tím, že při stejných schopnostech dvou uchazečů o pracovní místo je dávána přednost ženám," uvádí další příklad Zbyněk Černík.
Švédské ženy se snaží svůj pohled na svět vyvážet do jiných částí světa. Silně se například angažují v mezinárodních organizacích. "Vzpomínám si, jak do Prahy přijela redaktorka ze švédského rádia dělat snad osvětu - nebo jen napsat reportáž. Sháněla především švédsky mluvící dámy. Tak jsme jí doporučili dvě Češky ze Severské společnosti. Ptala se jich na to, jak je to s emancipací žen u nás, zda existují dámské spolky a jak vůbec tu šílenou nadvládu mužů snášejí. Ženy jí odvětily, že dobře, že jim to nevadí, že si jich manžel považuje a že vaří doma rády. Tak ta redaktorka zase vypnula magnetofon a vrátila se do Stockholmu," dělí se o poznatky Michael Stanovský.
Na druhou stranu, ačkoliv Švédsko a sever vůbec patří k nejemancipovanějším koutům světa, ani tady nemají ženy mnohdy za stejnou práci stejný příjem jako muži a ve správních radách velkých společností a na vysokých postech, především v soukromém sektoru, je jich stále ještě málo. "Momentální vlna diskusí na toto téma v tisku, rozhlase i televizi zahrnuje dávku takřka povinné politické nebo dokonce morální či moralizující korektnosti. Občas to vypadá, jako kdyby se Švédky ve srovnání se svými protějšky měly kdovíjak špatně. Nemají," dodává k situaci Tomáš Sniegoň.
Jedním ze symbolů emancipace byla potenciální nástupkyně premiéra Görana Perssona, ministryně zahraničí Anna Lindhová. Tato nejpopulárnější švédská politička byla však krátce před referendem o přijetí eura loni v září smrtelně pobodána mladým mužem při nákupu v obchodním domě v centru Stockholmu. Stalo se to nedaleko od místa, kde v roce 1986 našel smrt premiér Olof Palme (jehož nejprve odsouzený vrah a - nehledě na opředenost záhadami - posléze propuštěný jako nevinný Christer Pettersson zemřel před dvěma měsíci v Karolinské nemocnici ve Stockholmu).
Loňská vražda Lindhové (stejně jako atentát na Olofa Palmeho o 17 let dříve) vrhl stín na zemi tolerance a opět nastolil otázku, zda by si švédští politici neměli odvyknout pohybovat se volně a bez policejní ochranky. Odpověď je zatím negativní: Zprávy švédské tajné policie Säpo tvrdí, že organizované násilí proti státníkům nehrozí a ani politici zřejmě nemíní měnit své zvyky. A boj proti kriminalitě vedou nadále také pomocí experimentů.

Ze stropu se vlní rudé drapérie, před oltářem blikají svíčky, měkce zní kostelní zpěv. V klášteře Severino se servíruje káva a podomácku pečený koláč. Osvětlení je tu příjemné, lidé se oslovují křestními jmény. Nebýt toho, že je to švédská věznice s nejpřísnější ostrahou a meditující muži jsou ti nejzatvrzelejší zločinci, bylo by to docela příjemné místo.
Takto popisuje agentura Reuters poměry ve věznici Kumla, asi dvě stě kilometrů západně od Stockholmu, která uskutečňuje unikátní projekt. Ten umožňuje vězňům, odpykávajícím si mnohaleté tresty, pobýt v rozjímavém prostředí v klášter proměněného křídla vězeňské budovy.
Ve švédských káznicích si odpykává trest zhruba čtyři tisíce provinilců a od zahájení projektu v roce 2001 strávilo v klášteře zhruba 150 vězňů od jednoho do třiceti dnů. Nejdelší pobyt se tráví v tichu, kdy je jen půlhodina denně věnována rozhovoru s vedoucím. Pobyt v tomto útočišti je na rok dopředu plně obsazen a vězňové se po návratu do svých cel dožadují více aktivit takového druhu.
Ovšem někteří kritici tvrdí, že vězeňský systém je příliš velkorysý a vězňové se dokonce stravují lépe než důchodci. Pravdou je, že švédský systém sociálního zabezpečení, kdysi považovaný za modelový, dnes horko těžko bojuje o udržení své dřívější vysoké laťky.
Přesto patří švédský sociální stát nadále mezi absolutní špičku v celé Evropské unii. Ukazuje to alespoň studie, kterou vypracovali odborníci z univerzity ve švédském městě Umea a z Institutu psychosociální medicíny při Karolinské nemocnici ve Stockholmu. Na výzkumu si experti dali záležet a deset let porovnávali sociální systémy v západní Evropě. A závěr? Jeden zbouraný mýtus: Nehledě na vážné ekonomické problémy v devadesátých letech a jejich přetrvávající dopady na společnost, švédský sociální stát se v mezinárodním měřítku nepropadl. Náskok je sice menší než v osmdesátých letech, ale stále je jasně zřetelný.

Zdroj: OSN

041119-e06 ()

Cestování
Pro cestu do Švédského království potřebujete cestovní pas platný minimálně tři měsíce ode dne překročení hranic kterékoli ze skandinávských zemí.
Mezi Českou republikou a Švédskem funguje bezvízový styk, ale jen nezdržíte-li se déle než devadesát dní. Jako turistům se vám z této doby odečítá i počet dnů strávených v posledních šesti měsících v jiné skandinávské zemi, jež je členem Severské pasové unie. Jedná se konkrétně o Dánsko, Finsko, Švédsko, Norsko a Island. Při vstupu je proto vhodné opatřit pas jedním vstupním razítkem některé ze členských zemí Severské pasové unie.
V zemi neexistuje zvláštní přihlašovací povinnost. V případě pobytu delšího než tři měsíce, kdy budete bud pracovat nebo navštěvovat školu, je nezbytné doložit příslušné potvrzení o studiu nebo doklad od partnerské firmy. Jestliže jedete navštívit příbuzné a známé, můžete předložit ověřené písemné pozvání od někoho s trvalým pobytem ve Švédsku. Podmínkou však je, že tato kontaktní osoba nesmí pobírat sociální podporu.
Vozit s sebou domácí mazlíčky se nevyplatí. Švédské velvyslanectví přímo nedoporučuje vést s sebou nějaké zvíře. Muselo by totiž být umístěno v karanténě, a to po dobu tří měsíců.
Vstup do země není omezen výší prokázaných finančních prostředků. Doporučuje se ale zhruba 300 SEK na pokrytí výdajů za jeden den, jako další doklad byste měli mít výpis z bankovního konta a zpáteční jízdenku. Policie totiž může namátkově kontrolovat dostatečnost finančního vybavení. Částka se posuzuje individuálně a o její přesné výši se nikde nedočtete.
Po vstupu České republiky do Evropské unie s největší pravděpodobností přestane většina omezení platit. Švédský parlament ale ještě oficiálně neodhlasoval, zda pro naše občany zruší stávající pravidla, nebo stanoví nějaké přechodné období.

Celní náležitosti
Jako turista můžete dovážet do země jen zboží pro vlastní potřebu, nikoli za obchodním účelem.
Co se týká alkoholu a cigaret, je omezení jasně stanovené. Osoby starší osmnácti let mohou bezcelně přivézt dvě stě kusů cigaret nebo sto malých doutníků a padesát kusů doutníků nebo 250 g tabáku. Nad dvacet let potom ještě jeden litr destilátu (nad 22 % alkoholu), dva litry vína (mezi 15 - 22 % alkoholu), 65 litrů silného piva, jehož cena nepřekročí 1700 SEK a dárky v hodnotě ne vyšší než 600 SEK. Další komodity lze bezcelně dovézt pouze tehdy, nepřesáhne-li jejich hodnota 1700 SEK. Vše co překročí stanovené limity, je procleno, musí jít ale v každém případě o zboží pro osobní potřebu.
Pravidla se vztahují i na živá zvířata, telefony, rádia, jakékoli zbraně, potravinářské výrobky, injekční stříkačky či dopinkový materiál. Podrobné informace najdete na webových stránkách www.svj.se nebo www.tullverket.se. Dovážíte-li léky, vezměte s sebou lékařský předpis nebo potvrzení od lékaře v angličtině. Například rohypnol je ve Švédsku považován za narkotikum. Přesné informace o dovozu léků jsou k dispozici na internetové adrese www.mpa.se.
Ve Švédsku je velice přísně trestáno držení, užívání, nákup i prodej drog. Pokuty a tresty se často odvozují od nalezeného množství. Postihem může být pokuta, vyhoštění ze země a nebo vězení na tři měsíce až patnáct let.

Doprava
Nejvýhodnější pro cestu do vzdáleného Švédska je bezesporu letecká doprava.
Přes polovinu letů mezi Švédskem a ostatními zeměmi přitom zajišťují Scandinavian Airlines. České aerolinky létají do Švédska pravidelně několikrát do týdne. Na stockholmské letiště Arlanda trvá let dvě hodiny, v Göteborgu jste na místním letišti Landvetter za hodinu a tři čtvrtě. Do Göteborgu ČSA létají jen dvakrát týdně. Za zpáteční letenku bez letištních poplatků zaplatíte necelé čtyři tisíce, u zahraničních leteckých společností, jako SAS, Lufthansa a dalších, o něco více. Přitom platí, že levnější letenky seženete v zimě a nejdražší v létě. Telefonní číslo na nově zřízené kontaktní místo ČSA ve Stockholmu je 0046 858 536 769. Vnitrozemskou leteckou dopravu obstarává Linjeflyg, společnost z poloviny vlastněná SAS.
Jako další možnost dopravy lze využít autobus nebo vlak. Společnost Bohemia Eurolines jezdí do Švédska vždy v pondělí, v úterý, ve středu a v pátek. Trasa vede přes Malmö a Göteborg až do Stockholmu, kde jste zhruba za patnáct hodin. Cena zpáteční jízdenky je 3590 Kč.
Hlavním železničním spojením se Skadinávií a zbytkem Evropy je Kodaň. Z Kodaně do Stockholmu jezdí denně sedm vlaků, do Göteborgu šest.
Při cestě autem jsou zde v podstatě dvě možnosti. K přepravě přes moře je možné využít trajekt z Německa nebo z Dánska. Ze severoněmeckého přístavu Travemünde cesta trvá sedm a půl hodiny do švédského přístavu Trelleborg, kousek od Malmö. V případě cesty z Dánského království lze použít trajekt z Kodaně do Malmö nebo z dánského Helsingoru do švédského Helsingborgu. Z Malmö se potom po silnici E6 dostanete podél pobřeží až do Helsingborgu. Dále severovýchodně po E4 přes jižní Švédsko až do Stockholmu. Po dálnici přitom jedete jen část cesty, zbytek po rychlostní silnici. Na dálnicích se poplatky nevybírají. Komunikace v zemi jsou na vysoké úrovni, neboť do tohoto sektoru proudí dlouhodobě řada investic.
Mezikrajskou a dálkovou dopravu zajišťuje o víkendu více než třicet tisíc expresních autobusů a tisíc taxíků. Meziměstskou hromadnou dopravu obstarávají hlavně autobusy, které jsou levnější než vlaky, ve Stockholmu metro, v Göteborgu tramvaj. Dobré je pořídit si zvýhodněný lístek, například Stockholmskortet nebo Götenborgs- či Malmökortet pro cestu MHD na jeden nebo více dní. V ceně je obvykle ještě bezplatná projížďka městem či návštěva některých památek a muzeí. Jinak je nutné koupit si příslušnou jízdenku v automatech nebo u vchodu do stanice metra označené T - tunnelbana. Cena jízdenky MHD je kolem 15 SEK.
Kvůli častému udělování pokut se doporučuje parkovat jen na vyznačených místech za stanovený poplatek, který je asi 13 SEK za hodinu a víc. Postihováni jsou řidiči již s nízkou hladinou alkoholu v krvi (např. 50 mg/100 ml, což odpovídá zhruba dvěma třetinkám piva).
Ve Švédsku je povinnost jezdit s rozsvícenými světly automobilu po celých dvacet čtyři hodin. Od listopadu do dubna jsou rovněž vhodnější zimní pneumatiky. Povinné je to ale pouze pro auta registrovaná ve Švédsku. Při soumraku by si měli také řidiči dát pozor na přebíhání zvěře přes silnici.
Po celé zemi mají speciálně uzpůsobené dopravní prostředky pro potřeby handicapovaných občanů. Přístupné jim jsou vlaky, letadla i trajekty. Pro bližší informace kontaktujte Scandinavian Tourist Board.
Většina turistických map je k dispozici zadarmo. Nejspolehlivější mapy jsou vydávány společností Hallweg a detailní plánky měst tiskne Falk. Pro informace o cestování po Švédsku lze nahlédnout na www.visit-sweden.com.

Jazyk
Švédština patří mezi germánské jazyky a má mnoho dialektů.
Některé menšiny hovoří norsky či finsky, místy se mluví laponsky. Angličtina se běžně vyučuje od základní školy, a proto se s ní dobře domluvíte dokonce i na vesnici. Starší generace hovoří i německy.


Nakupování
Švédsko dostalo přezdívku Království skla a mnoho návštěvníků si odtud odváží právě sklo a výrobky z něj.
Jedním z nejznámějších výrobců jsou Kosta Boda a Orrefors. Velmi oblíbené jsou také jakékoli ručně vyráběné předměty. Zboží s červeným označením a případným nápisem REA je obvykle se slevou, jinak jsou ceny vyšší než u nás.
Banky mají otevřeno od pondělí do pátku od 9.30 do 15.00 hodin. Ve velkých městech potom až do 17.30 nebo 18.00 hodin. Na většině úřadů se pracuje od 8.30 do 15.00 hodin, přes léto zavírají o jednu až dvě hodiny dříve. V sobotu jsou úřady i továrny zavřené nebo otvírají pouze na část dne. Obchody a obchodní domy mají v sobotu otevřeno od rána až do 13.00 nebo 16.00 hodin. Jeden den v týdnu potom velké obchodní domy zavírají až v sedm večer, v létě zase o hodinu dříve.
Na většinu zboží a služeb je uvaleno DPH, švédsky MOMS. Bez daně mohou cizinci nakupovat zboží v obchodech se žluto-modrou nálepkou tax-free, kterých je po celé zemi více než patnáct tisíc. Šek, který obdržíte, je vyplacen při výjezdu ze země, například na letišti, v přístavu a podobně. Vráceno je zhruba 17 % ceny, kterou jste zaplatili.

Peníze
Stejně jako Velká Británie a Dánsko používá zatím Švédsko svoji národní měnu.
Euro, které je v oběhu v ostatních zemích Evropské unie, Švédové v nedávném referendu odmítli. Švédská koruna SEK, která se dělí na 100 öre, je v přepočtu 3,50 Kč. Aktuální kurs si můžete ověřit na burze cenných papírů ve Stockholmu na adrese www.sida.se. Bankovky mají hodnotu 20, 50, 100, 500, 1000 a 10 000 SEK. Postříbřené mince potom 50 öre, 1 a 5 SEK.
Zahraniční měny nelze používat v maloobchodním styku, banky a směnárny všechny konvertibilní měny vymění. V příhraničních oblastech s Norskem lze platit norskými korunami. V menších hotelích není ještě běžně akceptováno euro jako platidlo.
Bez problémů lze po celém Švédsku využít cestovní šeky nebo kreditní karty American Express, Diners Club či Visa. Je-li na obchodu napsáno Eurocard nebo Access sign, znamená to, že přijímají MasterCard.

Stravování a další služby
Ve Švédsku můžete ochutnat jídla různých kuchyní, rozhodně však zkuste tu místní.
Klasickým pokrmem jsou masové kuličky s bramborem. Na tradiční švédskou kuchyni je možné zajít například do Gripsholms Värdhus Restaurant na kraji hlavního města. Nabízejí tady zvěřinu, pochoutkou bývají tetřívci nebo marinovaní lososi s jemnou hořčičnou omáčkou. V luxusní restauraci Paul and Norbert je zase nejpopulárnější holoubě v omáčce z Calvadosu či zprudka osmažený na kousky nakrájený sladký chléb v kopřivové omáčce. V göteborgské restauraci Sjömagasinet servírují plody moře ze západního pobřeží Švédska a v Helsingborgu v podniku Anna Kock sobí filety v omáčce z lesních plodů či prsíčka z divoké kachny s kousky rebarbory. Na ostrově Öland v restauraci hotelu Halltops Gästigiveri podávají jídla staré švédské kuchyně. Ryby jsou od zdejších rybářů a také zelenina a bylinky jsou vypěstovány přímo na ostrově. Místní jedí zdravě, v jídelníčku mají hodně ryb, zeleniny či knäckebrödu. Oblíbené je zde stravování formou tzv. švédského stolu, které se rychle uchytilo všude po světě.
Ceny jídla jsou velice různé. Ve Steak Huset v Karlstadu, kam jezdí strávníci až zdaleka kvůli oblíbeným flambovaným rybám a steakům, většina jídel nestojí v přepočtu více než 700 Kč. Tak jako jinde v západní Evropě je stravování v restauracích nákladné - od 150 SEK za jídlo. Je ale možné se najíst mnohem levněji v samoobslužných barech. Jídelny hostům navrhují takzvané jídlo dne - dagens rätt za 80 až 100 SEK. Obsahuje hlavní jídlo, salát, chléb, nápoj dle výběru a kávu. Oběd - lunch se obvykle podává mezi 11.00 - 14.00 a hlavní jídlo - middag kolem 17.00 hodiny. Voda k jídlu je zpravidla zadarmo. Přirážka za obsluhu je automaticky připočítána k ceně jídla. Záleží na typu a úrovni restaurace, ale obvykle je to 13 - 15 procent.
Většina restaurací, hospod a barů má oprávnění podávat alkoholické nápoje, jako destiláty, víno nebo pivo. Některé z nich mají však povolen jen prodej piva a vína. Alkoholické nápoje seženete ve speciálních vládou kontrolovaných obchodech - Systembolaget, které mají otevřeno od pondělí do pátku od 9.00 do 18.00 hodin. Prodej je povolen pouze osobám nad jednadvacet let. Nízkostupňové pivo (do 2,25 %) seženete v potravinách asi za 10 SEK. V restauraci ale může ta samá značka stát i 80 SEK. K dostání jsou tři druhy podle množství alkoholu: Lättöl, Mellanöl a Starköl.
Pokud se budete stravovat sami, je dobré vědět, že ceny základních potravin, jako chleba či mléko, jsou zhruba třikrát vyšší než u nás. Voda je pitná po celém Švédsku, ale nedoporučuje se pít vodu z jezer, řek, pramenů - jakkoli se zdá čistá.
Toalety - toalett najdete nejčastěji v obchodních domech, na nádraží, v metru, v blízkosti hlavních ulic, parků a náměstí. Damer znamená ženy a Herrar muži. Většina toalet je bezplatná, běžná cena za použití je od 4 do 6 SEK.
Pošta má otevřeno od 9.00 do 18.00, v sobotu pouze dopoledne. Známka na dopis stojí 3,5 SEK v rámci Švédska, do Pobaltí a Skandinávie 4,50 SEK, k nám a do zbytku Evropy potom 5,50 SEK. Koupíte ji ve většině trafik a v papírnictvích. Poštovní schránka je označena žlutou poštovní trubkou na modrém podkladě. Švédská národní poštovní a telekomunikační agentura SIKA je hlavním operátorem v zemi.

Telefony a média
Veřejné telefony - Telebutiken jsou rozmístěny téměř po celé zemi a jejich použití se rozhodně vyplatí.
Pokud totiž zavoláte do zahraničí z hotelu, bude váš účet dvakrát až třikrát vyšší než při telefonování z automatu.
Spoustu užitečných informací o Švédsku se můžete dozvědět v místním rádiu a tisku. V létě například Radio Stockholm vysílá speciální program pro anglicky mluvící turisty. Jmenuje se T-T-T-Turist Time (na 103,3 MHz FM) a je na programu denně od 6.00 do 19.00 hodin. Ve velkých městech, jako jsou Stockholm nebo Göteborg, jsou navíc běžně k dostání noviny a časopisy v angličtině.

Ubytování
Švédské království nabízí rozmanité možnosti kvalitního ubytování.
Od nejlevnějších turistických ubytoven a penzionů (80 - 180 SEK za noc) až po luxusní hotely. Místní turistické kanceláře, které mají katalogy o ubytovacích možnostech, jsou označeny písmenem "i" v zeleném poli.
Jedním z nejlepších hotelů ve Stockholmu je Grand hotel, který stojí naproti Královskému paláci a přespávali v něm známé osobnosti od Sarah Bernhardtové až po držitele Nobelovy ceny. Nemusíte-li nutně mít koupelnu obloženou italským mramorem, ubytujte se ve Victory Hotel rovněž v historické části Stockholmu. Je mnohem menší, založený už v roce 1642 a v minulosti zde byl ukryt poklad, jehož část si lze prohlédnout ve stockholmském muzeu. Mimo hlavní město nocleh v luxusním dvoulůžkovém pokoji přijde na méně než 3000 Kč, v centrech je ale nutné počítat s vyšší částkou. Netradiční ubytování nabízí hotel Halltops Gästgivery na ostrově Öland v Baltském moři nebo The Ice Hotel v Jukkasjärvi ve švédské části Laponska, který ale na jaře roztaje.
Ve Švédsku žije kolem dvou miliónů lidí, kteří mají nějaký tělesný handicap. Hotely jsou pro ně často dobře uzpůsobeny. Kvůli podrobnějším informacím o youth hostelech a hotelech, které nabízejí pokoje speciálně pro lidi s postižením, kontaktujte Swedish Touring Club.
V hotelech běžně přijímají kreditní karty jako Visa, MasterCard, Eurocard a další. Spropitné pro veškerý personál je zahrnuto do ceny, s výjimkou nosiče zavazadel. Ve většině hotelů je v ceně pokoje i snídaně. Je dobré se předem informovat na aktuální slevy.
Ve většině hotelů je možné si objednat odvoz na letiště. Například z hotelu Diplomat, který je ve Stockholmu a od letiště Arlanda vzdálen 45 km, přijde taxi na 435 SEK a limuzína na 8000 SEK. V ceně taxi je automaticky připočítáno 8 % za služby - jakési "spropitné". Některé hotely nabízejí odvoz na letiště zdarma. Například Quality Hotel Winn vzdálený šest kilometrů od Göteborgu.
Můžete samozřejmě použít i hromadnou dopravu. Vlak Arlanda Express je asi nejrychlejší dopravní prostředek spojující centrum města s letištěm. Za jednu jízdu zaplatíte 180 SEK. Autobus Arlanda Airport Shuttle vás k letadlu odveze za 80 SEK.

Bezpečnostní situace
Švédsko je bezpečná země, ve které neplatí žádná zvláštní opatření nebo omezení.
Nejsou ale vyloučena vloupání či vykrádání osobních automobilů a autobusů nebo drobné kapesní krádeže.

text: Veronika K. Cvejnová, Kamila Honsová