Skandinávské země se v českém vývozu v současné době neřadí k dominantním zemím z hlediska objemu vzájemného obchodu. Ze čtveřice Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko je nejvýznamnějším obchodním partnerem Švédsko. Do této země proudí 1,11 procenta celkového vývozu a vloni tak skončilo na 15. místě v žebříčku našich největších vývozních partnerů.
Český vývoz do skandinávských zemí se soustřeďuje hlavně do dvou skupin, a to takzvané SITC 7 - Stroje a přepravní zařízení a SITC 6 - Tržní výrobky tříděné hlavně podle druhu materiálu. Zcela dominující postavení v českých vývozech do uvedených zemí má skupina strojů a přepravních zařízení. V případě Dánska a Švédska se k hodnotově větším skupinám domácího exportu řadí ještě skupina SITC 8 - Různé průmyslové výrobky.
Všechny čtyři skandinávské země se vyznačují vysoce vyspělou tržní ekonomikou s velmi diversifikovanou strukturou podniků, mezi nimiž kromě několika mezinárodních gigantů převažují malé a střední podniky.
S hodnocením rizik skandinávských firem vystupujících v roli obchodních partnerů českých exportérů má Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) více než desetiletou zkušenost. V současnosti je v databázi EGAP řádově několik stovek finančních výkazů od kupujících z Dánska, Norska, Švédska a Finska; propojení s mezinárodní databází COFACE pak umožňuje bezprostřední přístup k datům o desetitisících dalších subjektů.
Významným faktorem při hodnocení rizikovosti firem je dostupnost finančních údajů, které jsou firmy - v závislosti na právní formě a případně velikosti obratu - povinny ukládat do národních registrů obdobných tuzemskému obchodnímu rejstříku (zpravidla do půl roku po účetní uzávěrce). Případné nezveřejnění finanční údajů je tvrdě postihováno, například švédské zákony dávají národnímu registru pravomoc k rozpuštění firmy, která porušuje informační povinnost.
Vysoký stupeň likvidity a tradičně vyšší finanční nezávislost jsou typickým znakem skandinávských firem v porovnání s firmami z ostatních evropských zemí. Přesto jsou skandinávské firmy s postupem globalizace nuceny hledat nákladnější externí zdroje financování a snižovat vytvořené rezervy vlastního jmění i "polštáře" krátkodobé likvidity. Stupeň finanční nezávislosti klesá s velikostí firmy (čím menší firma, tím nižší stupeň finanční nezávislosti).
Problematika financování malých a středních firem je i ve Skandinávii Achillovou patou podnikatelské a politické veřejnosti. Ve Švédsku, Finsku i Norsku jsou tyto podniky (malý podnik je podnik s méně než 50 zaměstnanci a obratem do 7 mil. EUR nebo s rozvahovou sumou do 5 mil. EUR.; střední podnik má méně než 250 zaměstnanců a obrat do 40 mil. EUR nebo s rozvahovou sumou do 27 mil. EUR) při obchodování více závislé na velkých firmách než například v případě Dánska.
Přestože celkové hodnocení firem ve Skandinávii se může jevit jako pozitivní, bankrot není vůbec neznámou veličinou v jejich životě. Příčiny úpadku firem jsou různého druhu. Hlavním ekonomickým důvodem je slabá úroveň domácí poptávky, což ovlivňuje především malé a střední firmy, které nejsou v dostatečné míře aktivní mimo domácí trh. Rovněž obchodní závislost na velkých podnicích, které nedávno musely čelit problémům, přivedla řadu menších firem do finanční tísně končící v řadě případů až bankrotem.
Na mikroekonomické úrovni existuje celá řada příčin pro bankrot firmy. Podle našich zkušeností jednou z nich je efekt druhotné platební neschopnosti, tj. nezaplacení pohledávek od významného obchodního partnera a následný nedostatek finančních toků spojených se ztrátou. Z praxe jsou nám rovněž známy případy, kdy se firma dostala na pokraj bankrotu z důvodů zastavení financování finanční institucí, špatného investičního rozhodnutí a rozdělení a ukončení činnosti firem kvůli sporům společníků.
Existuje celá řada dalších okolností, které vedou skandinávské firmy do finanční tísně a následně do bankrotu. Švédské úpadkové právo umožňuje i tzv. systém reorganizace společnosti nacházející se ve finanční tísni. Právní zázemí pro použití institutu reorganizace upadající firmy je například ve Švédsku při srovnání s ostatními zeměmi hodnoceno jako velmi dobré, nicméně asi jen jedno procento firem v úpadku zatím podstoupilo proces reorganizace.
Postupujícím sjednocováním ekonomických a právních podmínek v rámci zemí Evropské unie se charakteristiky hodnocení finančního zdraví firem a procesy bankrotů dostávají na jednotnou platformu a do pozadí ustupují tzv. národní specifika. Úvěrové pojištění rizik nezaplacení pohledávek skandinávských kupujících tak nabývá stále více na významu pro vývozce do této oblasti, včetně českých podniků.
Kromě přímého vývozu do skandinávských zemí budou s členstvím České republiky v EU nabývat na významu i možnosti spolupráce českých a skandinávských firem při vývozu na trhy třetích zemí. EGAP má dobré kontakty s partnerskými úvěrovými pojišťovnami ve všech skandinávských zemích a připravuje se podpis smluv o vzájemném zajištění. To umožní podpořit účast českých vývozců na společných projektech ve třetích zemích formou pojištění rizik. Připravuje se například společný švédsko-dánsko-český energetický projekt v Turecku.
Český vývoz do skandinávských zemí se soustřeďuje hlavně do dvou skupin, a to takzvané SITC 7 - Stroje a přepravní zařízení a SITC 6 - Tržní výrobky tříděné hlavně podle druhu materiálu. Zcela dominující postavení v českých vývozech do uvedených zemí má skupina strojů a přepravních zařízení. V případě Dánska a Švédska se k hodnotově větším skupinám domácího exportu řadí ještě skupina SITC 8 - Různé průmyslové výrobky.
Všechny čtyři skandinávské země se vyznačují vysoce vyspělou tržní ekonomikou s velmi diversifikovanou strukturou podniků, mezi nimiž kromě několika mezinárodních gigantů převažují malé a střední podniky.
S hodnocením rizik skandinávských firem vystupujících v roli obchodních partnerů českých exportérů má Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) více než desetiletou zkušenost. V současnosti je v databázi EGAP řádově několik stovek finančních výkazů od kupujících z Dánska, Norska, Švédska a Finska; propojení s mezinárodní databází COFACE pak umožňuje bezprostřední přístup k datům o desetitisících dalších subjektů.
Významným faktorem při hodnocení rizikovosti firem je dostupnost finančních údajů, které jsou firmy - v závislosti na právní formě a případně velikosti obratu - povinny ukládat do národních registrů obdobných tuzemskému obchodnímu rejstříku (zpravidla do půl roku po účetní uzávěrce). Případné nezveřejnění finanční údajů je tvrdě postihováno, například švédské zákony dávají národnímu registru pravomoc k rozpuštění firmy, která porušuje informační povinnost.
Vysoký stupeň likvidity a tradičně vyšší finanční nezávislost jsou typickým znakem skandinávských firem v porovnání s firmami z ostatních evropských zemí. Přesto jsou skandinávské firmy s postupem globalizace nuceny hledat nákladnější externí zdroje financování a snižovat vytvořené rezervy vlastního jmění i "polštáře" krátkodobé likvidity. Stupeň finanční nezávislosti klesá s velikostí firmy (čím menší firma, tím nižší stupeň finanční nezávislosti).
Problematika financování malých a středních firem je i ve Skandinávii Achillovou patou podnikatelské a politické veřejnosti. Ve Švédsku, Finsku i Norsku jsou tyto podniky (malý podnik je podnik s méně než 50 zaměstnanci a obratem do 7 mil. EUR nebo s rozvahovou sumou do 5 mil. EUR.; střední podnik má méně než 250 zaměstnanců a obrat do 40 mil. EUR nebo s rozvahovou sumou do 27 mil. EUR) při obchodování více závislé na velkých firmách než například v případě Dánska.
Přestože celkové hodnocení firem ve Skandinávii se může jevit jako pozitivní, bankrot není vůbec neznámou veličinou v jejich životě. Příčiny úpadku firem jsou různého druhu. Hlavním ekonomickým důvodem je slabá úroveň domácí poptávky, což ovlivňuje především malé a střední firmy, které nejsou v dostatečné míře aktivní mimo domácí trh. Rovněž obchodní závislost na velkých podnicích, které nedávno musely čelit problémům, přivedla řadu menších firem do finanční tísně končící v řadě případů až bankrotem.
Na mikroekonomické úrovni existuje celá řada příčin pro bankrot firmy. Podle našich zkušeností jednou z nich je efekt druhotné platební neschopnosti, tj. nezaplacení pohledávek od významného obchodního partnera a následný nedostatek finančních toků spojených se ztrátou. Z praxe jsou nám rovněž známy případy, kdy se firma dostala na pokraj bankrotu z důvodů zastavení financování finanční institucí, špatného investičního rozhodnutí a rozdělení a ukončení činnosti firem kvůli sporům společníků.
Existuje celá řada dalších okolností, které vedou skandinávské firmy do finanční tísně a následně do bankrotu. Švédské úpadkové právo umožňuje i tzv. systém reorganizace společnosti nacházející se ve finanční tísni. Právní zázemí pro použití institutu reorganizace upadající firmy je například ve Švédsku při srovnání s ostatními zeměmi hodnoceno jako velmi dobré, nicméně asi jen jedno procento firem v úpadku zatím podstoupilo proces reorganizace.
Postupujícím sjednocováním ekonomických a právních podmínek v rámci zemí Evropské unie se charakteristiky hodnocení finančního zdraví firem a procesy bankrotů dostávají na jednotnou platformu a do pozadí ustupují tzv. národní specifika. Úvěrové pojištění rizik nezaplacení pohledávek skandinávských kupujících tak nabývá stále více na významu pro vývozce do této oblasti, včetně českých podniků.
Kromě přímého vývozu do skandinávských zemí budou s členstvím České republiky v EU nabývat na významu i možnosti spolupráce českých a skandinávských firem při vývozu na trhy třetích zemí. EGAP má dobré kontakty s partnerskými úvěrovými pojišťovnami ve všech skandinávských zemích a připravuje se podpis smluv o vzájemném zajištění. To umožní podpořit účast českých vývozců na společných projektech ve třetích zemích formou pojištění rizik. Připravuje se například společný švédsko-dánsko-český energetický projekt v Turecku.
