Heja. Heja. Swerige!

Co vlastně víme o této zvláštní zemi na severu a o jejích obyvatelích? Kdysi dobývali Prahu. Celou ji nedobyli, protože se jim na Karlově mostě postavili stateční katoličtí studenti. Ale už to, že se v jejich moci ocitly Hradčany, sídlo císaře Rudolfa II., vydalo na druhou historickou vzpomínku: Švédové z Prahy odvezli náklady uměleckých pokladů ze sbírek podivínského císaře. A současnost? Několikrát za rok se ze severu Evropy vyrojí parta chlapů s hokejkami a dělá svým soupeřům na zimních stadiónech potíže. I naši hokejisté by o tom mohli vyprávět své...
Heja, heja Swerige... Žlutomodrá lavina se třemi korunkami na prsou se valí na soupeřovy branky bičované skandovaným pokřikem fanoušků v rohatých vikingských přilbách s obličeji pomalovanými národními barvami. Když Tre Kronor zvítězí, slaví se až se hospody otřásají. Když mančaft prohraje, drží se tryzna a pivo teče proudem do křikem vyprahlých hrdel... Heja, heja, Swerige...
"Jakmile se Švédové do něčeho pustí, berou to strašně vážně," říká Willi Carl. Původem je z Hamburku, posledních dvacet let ze svých pětapadesáti roků prožil ve Švédsku jako učitel na univerzitě v Upsale. "A hra? Ta je pro ně stejně důležitá, jako práce. Jsou posedlí precizností a snahou prorazit. "No a na ledě?" To se u nich snad probouzejí vikingské instinkty, dodává." Doma by museli být mnohem klidnější. Sousedé by na ně poštvali policii.

A veřejné holdování alkoholu? Kdysi metla Švédska, je na seznamu odsuzovaných poruch osobnosti. "Takže se pije potají," poznamenává Willi. Kdyby se takový fanda chtěl napít na veřejnosti, vystavuje se postihu. Láhev s alkoholem musí raději ukrývat, třeba v papírovém sáčku. Zato za hranicemi - tam se vyřádí...
Ke Švédům patří však i jiné vlastnosti. Dobrosrdečnost, pracovitost, kamarádství, soudržnost, poctivost. Tvrdí se, že přírodní prostředí formuje lidi, kteří v něm žijí. Švédsko je sice třetí největší zemí Evropy, ale je zde jen asi devět miliónů obyvatel. Úrodný a teplý jih, na severu už dýchá Arktida. Na osmdesát procent země pokrývají hory a husté severské lesy. Tomu odpovídá osídlení. Na jihu jsou sídla a města poměrně blízko u sebe, čím dále na sever, tím přibývá kilometrů mezi osadami a samotami.
"Švédsko je v podstatě největší nedotčenou divočinou v Evropě," tvrdí Willi. Generální tajemník Organizace spojených národů Kofi Annan se jednou vyjádřil, že švédské "šéry" - malé ostrůvky u pobřeží jsou "jedním z největších tajemství našeho světa". Kdo z nás ví, že hned za branami Stockholmu je na dvacet tisíc malých skalnatých ostrůvků? Příroda za rohem. Navíc nedotčená a čistá. Vzduch tam voní, barvy oblohy, slunce a lesů jsou jiné než ve střední Evropě. Odtud se rodil pocit sounáležitosti, solidarity, ochoty pomoci a důvěry, která nemá nic společného s naivitou.
Ovšem pozor. Nejeden muž naletěl na zářivou krásu švédských žen a dívek. Ne snad proto, že by byly úskočné. To ne, nejsou úskočnější než kde jinde. "Jsou proklatě emancipované," vzpomíná Willi na zážitky se svými studentkami. Chtějí být rovnoprávné vůči svým partnerům ve všem - a obvykle si to prosadí. Třeba: "Mí studenti museli močit v sedě. Jejich dámské protějšky to prostě prosadily. Močení ve stoje považují za projev chlapské neomalenosti: Kdo má po nich uklízet toalety?"

Ve společenském styku jsou Švédové velmi neokázalí a nepotrpí si na vystavování blahobytu na obdiv jiným. Krajním příkladem může být zakladatel a šéf globálního koncernu Ikea... Zásadně jezdí svým už deset let starým autem. A když navštěvuje své podniky po celém světě, létá pokaždé turistickou třídou. Švédům neimponují drahá auta, nákladné večeře. Pokud na to při obchodních jednáních v cizině narazí, spíše zpozorní: Co když se za zlatým pozlátkem skrývá něco nekalého? Stejně tak nedají na akademické tituly. Ve firmách je nápadný počet mladých lidí ve vysokých pozicích. Postupují podle schopností.
To, že lze Švédsko charakterizovat jako největší kus naprosto zachované a čisté přírody v Evropě nemůže zakrýt, že tato země je jedním z nejrozvinutějších států v globálním srovnání. Švédové žijí déle a zdravěji než v lidé v jiných průmyslově vyspělých zemích. Mají jednu z nejvyšších životních úrovní na světě. Přitom ještě na konci devatenáctého a začátku dvacátého století patřil sever k nejchudším oblastem Evropy. Byla to země nuzných rolníků, dřevorubců a rybářů. Ještě na konci devatenáctého století ze země emigrovalo do Ameriky na půl miliónů obyvatel.
Jestliže dnes Švédsko vede v mnoha oborech a vykazuje vysoké sociální standardy, se dá spojovat opět s těmi vlastnostmi, kterými Švédové prosluli. Jistě, Švédsko je známé vysokými daněmi a značným stupněm přerozdělování. Stát za to občanům garantuje kvalitní životní podmínky - a bere si za to od nich peníze ve formě daní. Ale k tomu, co má každý Švéd zaručené, patří například přístup ke vzdělání. Tady je zřejmě kořen toho, že tato severská země se svými devíti milióny obyvatel se může pochlubit množstvím vynálezců světové proslulosti.
Kdo byl Anders Celsius, jehož jednotky používáme pro měření teploty? No přece Švéd. A další Carl von Linné, který zavedl systematické třídění rostlin. Možná pro nás je nejznámější jméno Ericsson (plným jménem Lars Magnus), zakladatel společnosti, která od roku 1876 vyrábí telefony. O dva roky později mu vyrostla konkurence v podobě Bellových závodů ve Spojených státech. Alfred Nobel, vynálezce dynamitu. A co Tetra Pak, používaný stále častěji pro uchování a přepravu nápojů. Vynalezl ho Erik Wallenberg v roce 1961. Tříbodový bezpečnostní pás, který zachrání každých šest minut jeden lidský život je považovaný za jeden z nejdůležitějších vynálezů v silniční dopravě. Vynalezl ho opět Švéd, Nils Bohlin.
Další příčinou nástupu Švédů je určitě to, že postrádají komplex malého národa. "Jsou svým přirozeným způsobem internacionální," potvrzuje Francesko Jordan, který vede v Milánu pobočku jedné švédské firmy. O tom svědčí fakt, že ve znalostech cizích jazyků se se Švédy mohou měřit snad jen Dánové, Lucemburčané a Nizozemci. Jednaosmdesát procent z nich mluví velmi dobře anglicky. Druhým nejčastějším jazykem ve Švédsku je němčina, kterou hovoří více než třetina obyvatel.
Švédsko je prostě závislé na internacionálních vztazích, tedy i obchodních. Švédští podnikatelé vědí, že domácí trh je pro ně příliš malý. "Globalizaci přijali jako samozřejmou výzvu - a postavili se jí," vysvětluje Peter Johanson, podnikatel ze Stockholmu.


O to je podivnější, že Švédové, kteří pociťují nutnost internacionalizace a integrace hospodářství, se v referendu letošního 14. září postavili proti přijetí společné evropské měny. Hned po hlasování vystoupala švédská koruna vůči dolaru a euru na nejvyšší hodnotu od roku 2000. Švédští spotřebitelé se mohli radovat. Zboží, dovážené z dolarové oblasti a z eurozóny včetně benzínu, zlevnilo.
Ovšem pro švédské podnikatele to nebyla dobrá zpráva. Ti o společnou měnu stáli. Už proto, že se téměř polovina zahraničního obchodu Švédska realizuje s eurozónou. A protože je hospodářství této severské země životně závislé na exportu, potřebovalo přístup ke společné měně už proto, aby se vyhnulo silným kursovým výkyvům dolaru, tvrdili podnikatelé, kteří ve valné většině podporovali vládní kampaň za euro.
"Jen malujete čerta na zeď," odmítali odpůrci společné měny argumenty manažerů koncernů Volvo, Ericsson a jiných. "Švédská koruna je na tom tak dobře, jako už dlouho ne!"
Více než výčitka přehánění bolí manažery ztráty zisku, které vyplývají z toho, že Švédsko bude ztrácet v důsledku kursových výkyvů. Třeba telekomunikační obr Ericsson, který realizuje velkou část svého obratu v eurech a dolarech, je sílící korunou poškozován. Například pokud euro vůči švédské měně oslabí o deset procent, sníží to zisk firmy o 800 miliónů korun (zhruba 89,4 miliónu eur). Proto švédské společnosti, jako Volvo, Scania, Elektrolux, SKF či Atlas Corp. začaly kvůli silné švédské koruně snižovat odhady zisku v příštím roce. V důsledku to může vést k slabšímu růstu hospodářství a ztrátě pracovních míst.

Také ministr financí Bosse Ringholm, který se bil na straně stoupenců eura, jedním okem pláče a druhým se směje. Silná koruna pomůže totiž snížit zahraniční zadlužení Švédska přibližně o jedenáct miliard eur. Švédsko ušetří i na úrocích. Mimoto zaplatí do společné pokladny Evropské unie v roce 2004 zhruba o 200 miliónů korun méně. Pro strážce švédských financí dobré zprávy. Přinejmenším z krátkodobého hlediska.
"Ostatně na odmítnutí společné měny se podepsaly mnohé z typicky švédských vlastností," říká Willi Carl. Švédové žili až donedávna v jistém druhu izolace od zbytku kontinentu. Od roku 1814 se nezúčastnili žádné války. Během té doby si vypěstovali určitou nedůvěřivost vůči té části Starého světa, od něhož jsou odděleni Baltským mořem. Jsou sice členy Evropské unie, ale přijímat ještě "cizí" měnu a vystavit se tak silnějším vlivům odněkud z Bruselu nebo Frankfurtu nad Mohanem? Ne! To jim nedovolí jejich smysl pro individuální rozhodování se.
Oproti tomu je zajímavé, že většina Švédů souhlasí s vysokými daněmi, které platí. V tom jsou dokonce mistry světa: Podle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj se ve Švédsku platí i v globálním srovnání nejvyšší daně. To platí pouze pro Švédy samotné. Nikoliv pro investory a firmy vůbec. Ty mají podle daňového experta švédského Svazu zaměstnavatelů Kristera Andersona mnoho úlev, takže ve výsledku platí firmy v Evropské unii jedny z nejnižších daní. Firemní daň činí ve Švédsku dvacet osm procent, zatím co například v Německu to je o deset procent více. Teď se ještě diskutuje o dalším snížení daní.
"Vlastně jsme asi jedinou zemí na světě, která diskriminuje vlastní podnikatele," konstatuje Anderson. Zahraniční podnikatel v podstatě odvádí daně ve své domovské zemi, a proto ani nemusí platit velkou část švédské sazby. Tato praxe přivedla do země v posledním desetiletí mnoho zahraničního kapitálu a přímo vyzývá k zakládání společných podniků.


Skutečnost, že jsou Švédové přeborníky v placení daní ze zisku a z příjmů, obhajuje sociálnědemokratická vláda (vládne v zemi s malými přestávkami přes sedmdesát let) tím, že občané vlastně volbami potvrdili společenskou dohodu mezi občanem a státem: Ten má zajistit lidem vysokou kvalitu služeb včetně vysokého sociálního standardu. A pak jsou vysoké daně v pořádku.
Švédský hollywoodský herec Stellan Skarsgard například tvrdí, že vysoké daně platí rád a že rád žije nadále ve Švédsku, ačkoli by se mohl se svými příjmy skrýt před všudypřítomným fiskálem třeba v Monte Carlu. "Vím, co mé děti, a mám jich šest, dostaly od státu během dětství a dospívání," vysvětluje svou spokojenost. Přitom jen loni zaplatil Skarsgard na daních jeden milión švédských korun.
S vysokými daněmi souhlasí i Ellinor Berglundová. Je ji čtyřiatřicet let. Od roku 1989 pracovala jako zdravotní sestra ve Stockholmu právě v době, kdy švédský sociální systém prodělal největší změny od konce druhé světové války. Teď je Ellinor rozvedená. Žije se svým partnerem Kjellem v nájmu v bytě 5+1 v centru metropole. Každý z partnerů má jedno dítě z předchozího manželství.
"Ze zdravotnictví jsem musela odejít na začátku devadesátých let. Prostě mne propustili. Chtěli šetřit. Brzy mne ale přijali znovu, protože se ukázalo, že bez kvalifikovaných zdravotních sester nemůže zdravotnictví fungovat," konstatuje Ellinor.
Teď má Ellinor volno, protože se připravuje na další studium na stockholmské univerzitě. Až studium dokončí, do zdravotnictví se nevrátí. "Je to moc stresující a těžké zaměstnání," dodává. "To je také důvod, proč kvalifikovaných zdravotních sester ve Švédsku ubývá," vypráví Ellinor. "A to přesto, že u nás mají mnohem vyšší společenský statut než jinde a vydělávají hodně nadprůměrný plat. Prostě se to nevyplatí."

Sociální systém, který je v podstatě rovnostářský jako Švédové sami, se začíná zasekávat. Například vysoké dávky v době nemoci vedou k tomu, že Švédové "marodí" častěji a déle než zaměstnanci v jiných zemích. Ačkoli je podle oficiálních zdrojů nezaměstnanost ve Švédsku velmi nízká, oficiálně pod pěti procenty, odhaduje se, že mnoho dalších občanů využívá štědrých sociálních dávek k prodloužené dovolené na úkor jiných daňových poplatníků. Ani mzdový systém nemotivuje k větší mobilitě a zvyšování výkonů. Stálým problémem s vysokým zdaněním příjmů je útěk kapitálu do zahraničí.
Příliš sociální systém nese s sebou i stinné stránky. Na druhé straně je švédský model pozitivním příkladem jedné z nejméně korupčních zemí na světě. Přispívá k tomu hodně transparentnost, ve které jsou daňová přiznání veřejnou listinou. Jak alergičtí jsou Švédové na jakoukoliv formu korupce, dokazuje případ z počátku devadesátých let minulého století. Vicepremiérka Mona Sahlinová zaplatila v obchodním domě menší nákup svou služební platební kartou. Nejenže se musela veřejně omluvit a zaplatit částku ze svého, ale byla donucena i k demisi. Stejně tak je nízká i hospodářská kriminalita.

Švédsko je zkrátka otevřenou zemí, ve které chodí ministerští předsedové večer do kina sami, bez ochranky, jen v doprovodu manželky. Ve které si ministryně zahraničí zajde na nákup do obchodního domu jako každá jiná žena. Švédští politici jsou tradičně přístupní. Jak někdejší premiér Olof Palme v roce 1986, tak i nedávno nejpopulárnější švédská politička, šéfka švédské diplomacie Anna Lindhová, za tuto otevřenost zaplatili životem. A přestože se zostřila ostraha předních politiků, i nadále budou Švédové potkávat členy vlády a poslance parlamentu, jak jedou do práce autobusem.
Avšak šok z obou vražd sedí hluboko. Je to připomínka toho, že i severské slunce vrhá své stíny. Byť to na první pohled v tak čisté a spořádané zemi není patrné, jsou to mnohdy stíny dlouhé a temné.